Nejčastější dětské nemoci, které postihují ty nejmenší

I ty nejmenší může postihnout nepříjemné onemocnění. Zejména děti, které právě nastoupily do školky, jsou k nemocem náchylnější. Jejich imunita, která opravdu není tak pevná jako imunita dospělého člověka, se někdy opravdu těžce vypořádává s novým prostředím, které je najednou plné virů a bakterií, na což nebyla zvyklá. Ovšem nejen rodiče dětí ve školce se ptají na otázku, jaké jsou nejčastější dětské nemoci? Čím děti nejčastěji trpí?

Záněty středního ucha

Pokud upustíme od rýmy, která jednou za čas pozlobí i dospělého člověka, vypíchnout musíme především záněty středního ucha. Záněty středního ucha jsou podle lékařů velice častým onemocněním především v batolecím věku. Většinou jdou ruku v ruce s rýmou, bývá to totiž její velmi častá komplikace.

Záněty středního ucha se projevují většinou neklidem, právě zmiňovanou rýmou a kromě toho také vysokou teplotou.

Zánět průdušek

Další velmi častou nemocí, která postihuje ty nejmenší, je zánět průdušek, jenž se projevuje nejčastěji kašlem, taktéž horečkou nebo alespoň zvýšenou teplotou, obtížným vydechováním nebo sípěním (to je typický příznak zánětu průdušek především u menších batolat).

Neštovice

Samozřejmě nikoli pravé, ale plané neštovice bychom mohli zařadit do kategorie „nejčastější dětské nemoci“. Plané neštovice jsou poměrně typickým dětským onemocněním a rodičům se jistě uleví, když dítě dostane neštovice během školky. Důvodem toho je fakt, že čím starší jedinec, tím horší průběh planých neštovic. Člověk si však po prodělání planých neštovic vypěstuje doživotní imunitu čili na něj nemoc už podruhé v životě nemůže.

Pokud se u dítěte projeví plané neštovice a lékař potvrdí diagnózu, je důležité izolovat dítě od zdravých dětí alespoň po dobu čtrnácti dnů.

Infekční průjmy

Co patří taktéž k nejčastějším dětským nemocem, tak jsou infekční průjmy. Rodiče by měli zpozornit především v okamžiku, kdy je stolice vodnatá i třikrát denně. Infekční průjmy však nejsou nic, čeho je třeba se výrazně obávat. Inkubační doba je poměrně krátká, někdy trvá jenom pár hodin, jindy pár dnů. V každém případě je nutné kontaktovat lékaře a zamířit za ním pro jeho odborný názor.